Fotografie architektury, Kotelna v Libčicích nad Vltavou.

Kotelna v Libčicích nad Vltavou je součástí průmyslového areálu, který působí jako autonomní území. Má vlastní infrastrukturu, napojení na železnici. Areál se rozkládá v jednom z meandrů Vltavy. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem. Vazby mezi stavbami v areálu se mění užitím objektů v závislosti na ekonomických a politických změnách, vlastnících, potřebách doby.

Historický kontext místa a proměna architektury v čase jsou základní myšlenkou fotografického záznamu. Architektura je chápána jako objekt i jako nositel metadat kulturního dědictví. Obrazová zpráva o oživení místa využívá několika fotografických řešení. Tematicky propojené obrazové sety pracují s jasně formulovanou myšlenkou odpovídajícím vizuálním jazykem.  

V prvé řadě je dokumentován přerod určitého historického stavu stavby do podoby jejího současného užití. Dokumentace konverze Kotelny (1) je nejblíže tradičnímu způsobu popisného fotografování architektury. Set funguje jako průvodce interiérem a exteriérem stavby. Fotografie logicky popisují prostor stavby od prvního dojmu s průčelím objektu po jeho skrytá zákoutí. Sledují citlivé momenty konfrontace starého a nového, výměnu materiálů a jednotlivých prvků stavby.

Fotografie záznamovou rovinu současně přesahují a stávají se obrazovým glosátorem vztahu minulosti a současnosti. Objekt Kotelny je interpretován v jeho dějinné vrstevnatosti. Vyprávěcím elementem, který nahrazuje lidskou přítomnost, jsou stroje, mechanické objekty a hromady suti. Zvláště tyto, pro dnešní podobu stavby nevýznamné hromady, získaly v rámci fotografického zpracování pozornost.

Stavební suť a další odpad vyvezený ze suterénu Kotelny, změť materiálů, hornin a předmětů, jsou pamětí místa. Kupy různých charakterů byly systematicky dokumentovány. V rámci obrazové logiky jsou vodítkem pro prostorovou orientaci. Odkazují k použitým materiálům i příběhu samotné konverze.  

Typologický přístup k fotografii industriálních objektů uplatnili v sedmdesátých letech manželé Becherovi (2) při dokumentaci industriálních objektů 19.století v Porýní a Porúří, které byly toho času bez reálného využití, ovšem s nesmírně silným géniem loci. Industriální charakter oblasti určoval způsob života po generace. Fotografie těchto objektů pomohla definovat důležitost místa v kulturním dědictví země. Způsob revitalizace industriálních oblastí v západním Německu, jejich zapojení do kulturní a ekonomické infrastruktury země je stále inspirativní.

V případě Kotelny je typologie hromad vedlejším motivem, narativem prostoru. Odkazuje nás k dalšímu fotografickému celku –„archeologickým vykopávkám“. Popisný obraz povrchu Kotelny se tím otevírá do hlubší vyprávěcí linie. Namísto člověka jsou to opět neživé objekty, které vystupují ze suterénu Kotelny. Fotografické řešení se v tomto případěliší. Ze suti jsou vytaženi konkrétní protagonisté více než stoletého příběhu - kameny, cihly, strusky, pružinky, drobné technické předměty – tlakové snímače, budíky, konvice, lampy atd. Pozornost se zaměřuje k méně konkrétním objektům – stavebnímu materiálu, do kterého se vepsal charakter minulých životů místa. Strusky, ohořelé cihly, přetavené hmoty mluví o vysokých teplotách v suterénu Kotelny, který sloužil částečně jako kouřovod a jehož dřívější charakter si dnes stěží představíme. Podobně tlakové snímače vyjadřují kdysi tepající energii kotelny. V rámci studiového focení byla předmětům dána pozornost coby portrétovaným osobám v duchu tajemného „rembrantovského“ portrétu. Bylo zvoleno neutrální pozadí a denní světlo, dosvěcováno obyčejnou lampou, zlatavým světlem. Zájem o objekty není samoúčelná záliba v jejich designovém vyznění. Jsou to oživené charaktery z narativního dědictví naší kultury.(3)

Specifickou pozornost dostaly také prostory suterénu, které byly po vyvezení sutěopět zpřístupněny. Technické zázemí stavby se strukturou kouřovodů je bez zdroje denního světla. Zvolilo se tedy řešení, které cituje světelnou atmosféru snímků Félixe Nadara z pařížské kanalizace a katakomb.(4) Nadarovy fotografie měly význam pro rozvoj experimentálních forem fotografie – v technice umělého svícení i v námětu. Současně ale zaznamenaly důležitý krok v urbanismu velkoměst 19. století. Jsou dokladem inovace, experimentu, technického pokroku. Černobílé fotografie velkoformátového i digitálního původu umožňují pohled na detailní kresbu a struktury neviditelného a nepoznanéhosvěta podzemní části Kotelny. Jejich chladná atmosféra je technická, popisná. Vizualitou se vrací k doběprůmyslové revoluce 19.století.

Obraz nemůže zastoupit skutečný smyslový dojem, zážitek z prostoru. Na druhou stranu otevírá perspektivy jiných pohledů a souvislostí. Fotografie je schopna vyjádřit časové a prostorové vztahy architektury, zaznamenat více než formální kvality objektu. Fotografické médium prošlo řadou experimentálních zkušeností na poli technické, výtvarné, komerční fotografie. Hranice mezi žánry a technickými přístupy se rozmělňují. Zásadní je vědomé použití adekvátních obrazových prostředků, v souznění se sdělovaným záměrem. Užitá fotografie pracuje s formami jiných uměleckých žánrů. Touto vědomou citací přináší více než pomůcku pro analýzu, ilustraci psaného slova. Je druhem interpretace, přenosu idejí.

Text: Vendula Tůmová / BoysPlayNice

Text byl napsán pro časopis Stavba 3/2017, str. 50-51

(1) Fáze dokumentace rekonstrukce Kotelny byly částečně financovány z grantu MKČR.
(2) Hilla a Bernd Becherovi, zakladatelé významné fotografické školy v německém Dortmundu. 
(3) Portréty předmětů ze suterénu Kotelny budou vystaveny v rámci Design bloku 2017.
(4) Félix Nadar fotografoval pařížské podzemní prostory v 60.letech 19.století. K osvětlení využil obloukové lampy.